Dnes v noci

Dnešní noc nic moc. Nemohla jsem spát v ložnici, která se prostě nedá mými silami vytopit, takže jsem spala ve světnici. Než jsem usnula, tak jsem přemýšlela, jestli bych v případě nouze našla doma někoho ze sousedů. Nenašla. Ani ochranář přírody, ani běhací paní s kočárkem tu nejsou, asi taky nejsou schopni vytopit své chalupy. Pak je tu jeden hluchý starý pán, ale toho se bojím i ve dne. Takže to mi nepřidalo. V noci mě přepadla třicet let stará událost, na kterou jsem si opravdu po celou tu dobu nevzpomněla. Kamarádila jsem tenkrát s jednou zvláštní holčičkou, která byla zlá, a tak s ní nikdo kamarádit nechtěl. Mě uplácela různými dary. Když jsem ale zjistila, že je opravdu zlá a ještě ke všemu hloupá, nevěděla jsem, jak jí říct, že už s ní kamarádit nechci. Tak když mi o prázdninách napsala dopis, já jsem jí v něm červenou propiskou opravila hrubky a nakonec dopis oznámkovala a poslala zpátky. Měla to za pět. A fakt měla. Tím naše holčičí kamarádství skončilo. Co by tomu řekl Freud? Že se ze mě stane učitelka českého jazyka? Nebo podlá zmije, která nedokáže říct pravdu na rovinu?

… až teď mě napadlo, že by to byla nádherná filmová scéna. Píšu si. A když o tom tak přemýšlím, tahle historka mě vlastně vystihuje. Neumím vysvětlit proč. Ale je to tak. To jsem celá já.