Myslela jsem, že dnes dopíšu 13.díl. Už je načase. Rejdím v něm celý týden. Jenže Stela chtěla, abych s ní dělala to a pak zase tohle … když jsem pak řekla, že fakt už musím psát, protože se mi scény tlačí do hlavy a dialogy do uší, tak se na mě podívala a s učitelským přízvukem mi sdělila: „Dítě je důležitější než nějakej seriál.“ A bylo rozhodnuto.
Musím říct, že výchova dcery je naprosto odlišná od výchovy syna. Je těžší, emotivnější. Hodně nás to zaskočilo. Kryštof nesnášel ani zvýšený hlas, všechno jsme vyřizovali v klidu (až na malé výjimky, jako když nám v pubertě zalhal a muž mu vykopnul dveře do pokoje). Ovšem se Stelou je to všechno o emocích. Jedou nahoru a dolů, vlevo, vpravo, nikdy se nedá odhadnout její nálada a rozpoložení. Až s jejím příchodem na svět jsem v sobě objevila hysterické sklony a můj muž zjistil, že umí křičet, až se třese dům. Jindy je ale zase tak něžná, že v sobě hledáme dávno zapomenutou motýlí něhu. Fakt s náma to dítě cvičí a my se pořád učíme. Ale pravda je, že život s holkama je takovej barevnější.
0 komentářů
Stela je moc hezká a roztomilá. A taky je mi
sympatická(pokreslené police,kde budou
stejně jednou knihy). Jaruška
Jé, děkuju, to se mi dneska bude hezky spát, Jaruško!
Mám dvě dcery a syna – 3 originály – nebude to asi jenom pohlavím:)
Co platilo na jednoho, spolehlivě neplatilo na druhého – aby své rodiče udržovali v kondici:)
To máte můj obdiv, nezvládla bych. Už teď si občas "půjčuju" klid z budoucího poklidného života, kterým jinak život scenáristky veskrze je.
Tebe jsem snad v životě hysterickou neviděla. Takže Ivan je takovej akční a vykopává dveře,říkáš?! By mě stejně zajímalo, co si o nás ty děti myslí, když nás vidí jak pěkně s námi cvičí:-D A.
Tak já tě pozvu. Až budu mít nějakou tu hysterii. 🙂
Dobrý den, objevila jsem Váš blog a ráda se začtu, snad to nevadí. A k těm holčičkám, mluvíte mi z duše a jsem ráda, že ta naše nijak nevybočuje, dokáže se nafouknout během cesty z kuchyně do obýváku a to máme tyhle dvě místnosti spojené. Mimochodem jmenuje se Lucie. Držím palce v dalším psaní jak blogovém, tak televizním.
Děkuji a jsem moc ráda, že moje psaní = vaše čtení.
🙂
Taky máme dcery – dvojčata a co kus, to originál a díky nim v sobě objevuji(jeme) netušené…
Máme stejného medvěda, možná o chlup světlejšího, je to vlastně medvědice a jmenuje se Buchta :o) jedna z mála hraček, která má své vlastní a stálé jméno, jinak je většinou medvídek Medvídek, ovečka Ovečka a pod.
Medvěd je taky jen Medvěd, je Kryštofa, dostal ho od nějaké slečny a všude nám spíš překáží … Buchta je výborný jméno, to vám s dovolením ukradnu, někde to použiju, teď máme v Ent plyšáka Mlíka, protože je bílej.