Jedna z věcí, kterou máme všichni doma společnou, je ta, že milujeme pobyty v hotelech a penzionech. Během pár minut stihneme hotelový pokoj tak neskutečně zabordelit, že normálním lidem to trvá minimálně týden. Nevím, jak jsme k tomu přišli, ale je to tak. Mé pořádkoidní pokusy jsou zcela zbytečné.
Po mnoha letech jsme jeli na víkend do Harrachova, pro mě to bylo deja vu. Jako malá jsem sem jezdila poměrně často, protože tu můj táta trávil dlouhé týdny soustředění se sdruženáři, které trénoval. Abysme ho s maminkou taky někdy viděly, musely jsme se vydat za ním. Spoustu času jsem tenkrát trávila mrznutím pod skokanským můstkem nebo na běžeckých tratích.
Aby bylo deja vu úplné, zrovna tento víkend můj táta tady dělal rozhodčího, takže jsme zašli společně na oběd. Kdybysme to plánovali, tak to nikdy nevyjde. Ale jako náhoda dobrý!
Výhled z okna – přímo na můstky.
Jinak jsem se zabývala hlavně studiem hotelových žen, protože tolik jich pohromadě vidím málokdy. Mé soukromé závěry nejsou moc lichotivé. Je velký rozdíl, jestli je vám 30+ nebo 40+. Zatímco první skupina vypadá po ránu v obličeji dobře, ať se namaluje nebo ne, ta druhá (moje) je na tom podstatně hůř. Ať se namalujeme nebo ne, devátá ráno nám prostě nesvědčí. Už je mi jasné, proč si nerada dávám pracovní schůzky na ráno, zejména v zimě. Pod nemilosrdným světlem zářivky vypadá naše věková skupina jako exponáty ze Steliny sbírky Monster High.
A mám i jeden postřeh k mužům. Protože náš hotel se pyšnil vizitkou „baby friendly“, byla tu spousta párů i celých velkých rodin s dětmi (snad i včetně novorozenců). A byl velký rozdíl, jestli muž 50+ je zde v roli tatínka nebo dědečka. Tatínkové totiž byli střihouni a dědečkové … no prostě dědečkové. Ty role mají mezi sebou propast. Nerada to říkám, ale docela chápu, že se ti chlapi tak strašně brání zestárnout.
Feministky by ze mě radost fakt neměly.
0 Responses
Lucie,
píšu úplně mimo, ale včera jsem v knihkupectví v UPM narazila na tuhle knížku http://www.bookfan.eu/kniha/83270/Sklenene-vanocni-ozdoby-Glass-Christmas-Tree-Ornaments-Glas-Christbaumschmuck a vzpomněla si na vás. Znáte ji?
Děkuju mockrát za tip, zrovna ji mám doma půjčenou z knihovny, ale ráda bych si ji pořídila. Autor napsal i podobné zajímavé knížky, jak jsem se dozvěděla z vašeho tipu, tak jsem nadšená. Budu je shánět. Zřejmě nejdřív navštívím UPM. Díky!
Potěšení na mou stranu :o)
No teda Lucie, tvoje studie hotelových žen, mě krapet znejistěla. Trochu delší dobu jsem se prohlížela v zrcadle, jestli najdu nějaké ohyzdné změny, zatím nic, jako exponát Monster High si zatím nepřipadám. Ale je fakt, že blbě vidím! A mě vrásky a jiné vady stejně neva, horší je, když dámy nad 40 zkysnou. Myslíš, že ti střihouni vydrží dýl, jak dědečkové?
Ani neumím popsat, jak mě to rozhodilo. Nejdřív se člověk podívá normálně – zběžně, ale tohle fakt stálo za studii. Možná to spíš bylo o tom, jak na sebe my starší kašleme, zatímco ty třicítky i s malejma dětma se tam hezky otáčely a byly veselý. Ty 40+ po nich furt koukaly, seděly jak pecky – a žraly hromady jídla (doslova). Vzhledem k tomu, že to byl čtyřhvězda hotel, mě to dost překvapilo (všimnul si toho i můj muž a to už musí bejt). A střihouni byli fakt dobrý. Blbnuli s dětma, škádlili mladé manželky … a všichni ostatní jsme po nich závistivě koukali. 🙂
V Harrachově jsme byli na sklonku minulého roku.
Ubytovaní v ,,hotelu" u Rýžoviště.
Nás naopak překvapilo ubytování .
Měli jsme pocit, že jsme se vrátili o 30let zpět na lyžařský kurz 😉
Říkali jsme si, že tohle je přesně ono pro rekonstrukci!
Zavítali jsme i do muzea skla a lyží.
Hned jsem si říkala, jestli je tam i Váš otec ?
Ano, v Harr je spousta retro ubytování, akorát, že oni tomu tak neříkají.
V muzeu jsem byla též, můj tatínek tam není, nebyl mistrem světa, ani olympijským medailistou, ale hodně se tomu blížil. 🙂
Nadchlo mě, že jste si na mě vzpomněla, moc děkuju!
😀 exponáty ze Steliny sbírky Monster High…
Já tomu neříkám "zabordelit", nýbrž zabydlet…..všude jsem v mžiku jako doma – moje věci jsou všude….. ….. :-)))
Na to musí mít člověk extra talent ! 🙂 Michaela