Momentálně mám čtenářskou krizi. Nemůžu najít knížku, která by mě dostala nebo se mi aspoň hodně líbila. Na dovolenou jsem si s sebou vzala svého oblíbeného Philipa Rotha, ne teda úplně jeho, ale knihu Profesor touhy. Po dvaceti stranách jsem ji znechuceně odhodila. Začátek je děsná konstrukce, co se formy i obsahu týče (rozumíme si, že jo :-)). Když jí neuvěříte nebo ji prostě nevezmete jako fakt, pak nevěříte ani následnému ději. Což se mi přesně stalo.
Nakonec jsem začala číst posledního Petra Šabacha, kterého měl s sebou Ivan, ty chlapecké historky mě sice nijak zvlášť nebaví, ale aspoň si na nic nehrajou. A pár povídek tam bylo i o dospělých.
Doma mám sice nějaké knihy, které jsem ještě nepřečetla a vím, že se rozhodně od doby, kdy jsem si je nadšeně koupila, nemohly zkazit, přesto bych radši něco čerstvějšího.
Mám ráda, když hned první větou vlezu do děje. Kdysi byla v Reflexu anketa, která hledala nejlepší první románovou větu. Už nevím, která to vyhrála, ale strašně mě to zaujalo a spoustu knih jsem si podle těch prvních vět nakoupila.
Máte vy nějakou oblíbenou první větu nebo aspoň tip na dobrou knihu?
Budu vám vděčná!
0 komentářů
Milá Lucie, můj poslední objev – Katherine Pancol(ová), Žluté oči krokodýlů. Jsem už dlouho utahaná jako pes, mentálně, víc jak detektivku nezvládnu, což mi vadí, četba byl můj relax, můj chleba a potrava pro další život. Tohle má 605 stran a bylo to moc fajn. A vyjdou dvě pokračování:-) And
Už vyšlo: Pomalý život želviček
Mimochodem první věta: Joséphine vykřikla a pustila škrabku.
Henning Mankell: Číňan
chytne a nepustí 🙂
co třeba Modlitba za Owena Meanyho od Irvinga nebo Smrt je mým řemeslem od Merleho. No jsou to vykopávky, já vím, ale taky zrovna nemám co číst:-(
Čarodějův učeň!
Jestli neva tendle karakter literatůry…
Začínám číst: Dora Čechová – Nechtěl jsem být Leninem. Pan knihkupec měl hroznou radost, že si kupuju zrovna tuhle knížku. Beru to jako znamení, že bude dobrá 🙂
Recenze ji sice lehce trhli, ale mně se líbila: Žítkovské bohyně (K. Tučková), bylo to takové jozovohanulovské 🙂 A pak jsem vstřebala Polednici (Julia Francková), obojí románovité, čitelné!
Nalezena minulost – helena epsteinova
prvni veta: Kdykoliv v noci nebo v nezvyklou denni dobu zazvoni telefon, vzdycky – i ted, kdy je Frances uz temer deset let po smrti – se me zmocni pocit, ze nekdo vola, aby mi oznamil, ze si moje matka vzala zivot.
Uterni zeny – Monika Peetzova
tak uz sebou pohni, Tome!
Já právě teď čtu Roberta Fulghuma: Možná, možná ne: nápady z vnitřního světa – sice taky žádná novinka, ale baví mne….
Jinak vím, že Lucie nejste příznivkyní čtečky… ale já svůj Kindl na dovolený fakt miluju… prostě se mohu zkusit začíst do pěti knížek a nejsem zklamaná, že se mi to nepovede u prvních třech… :-))
A všem ostatním díky za tipy… píšu si :-))
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Cit slečny Smilly pro sníh – Peter Høeg (či též od něj Tichou dívku), je označován za nejlepšího neanglicky píšícího spisovatele po Umbertu Ecovi, myslím, že by se Vám mohla líbit, alepoň mně strašně nadchla!!
pardon *mě strašně nadchla :), ta pravidla českého pravopisou – neřádi:)
Já už tak dlouho nečetla…beletrii teda. Ale zato můžu doporučit tuny knih o dějinách umění a architektuře:D
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Já mám rádá knížky, u kterých musím aspoň trochu přemýšlet…takže u mě vede Nicole Kraussová -Velký dům nebo Muž vejde do pokoje. Taky od jejího manžela(J.S.Foer) je úchvatná knížka Příšerně nahlas a k nevíře blízko:))
Nemám žádnou první větu, která by se mi vryla do paměti. Mám moc ráda knihy, které jsou psané v první osobě. A knížka která mě fakt dostala (vlastně knížky) je trilogie Milénium od Stiega Larssona. Vždycky jsem si říkala, dočtu kapitolu a zhasínám (čtu večer v posteli). Jenže kapitola skončila tak, že jsem ještě MUSELA nakouknout co bude dál….. a pak ještě jedna kapitola…. :-). Z nedetektivního žánru se mi líbila od Laurenta Quintreau Hrubá marže. Napoprvé jsem ji po třech stránkách zavřela, ale když jsem se k ní po čase vrátila, přečetla jsem to skoro najednou.
To je nádherná knihovna!!!
A spousta fajn tipů na čtení.
Také doporučuji Žitkovské bohyně. Stejně jako předchozí knihu Kateřiny Tučkové – Vyhnání Gerty S. Není to tedy žádná letní oddechovka, ale krásné hluboké příběhy.
Teď čtu Rybí krev od Jiřího Hájíčka a trochu jsem u toho i brečela. Je to o vysidlování vsí kvůli výstavbě Temelína. Líbí se mi i jeho Selský baroko a Zloději zelených koní.
Ještě mám tip – knížka, kterou přečtete jedním dechem… Věra Nosálová – Slunce zapadá na východě – je dobré ji "dát na jeden zátah" – mít čas, aby vás někdo nevyrušoval…. na zadní straně má úžasnou myšlenku: …Některé ženy se jako krásné čarodějky už rodí jiné se čarodějkami stávají
až během života… (to bych navrhla na nejhezčí poslední větu knihy)
Skoro se stydím, ale naposledy jsem jedním dechem ( doslova – za 4 dny 688 stran) všechny tři díly Hunger games od S: Collins. Jako jasně, není to moc seriózní literatura, ale myšlenka boje za svobodu mě vždycky nadchne. Vyrovnala jsem to knížkou M. Třeštíka: Umění vnímat umění a teď mám rozečteno Příštích sto let od Friedmana.
Jste úžasnýýýý! Děkuju mockrát za všechny tipy, dnes jsem si taky něco koupila, tak to dám zítra k dobru. Když si na něco ještě vzpomenete, klidně pište dál.
Pridavam jeste:
Muriel Barberyova – S eleganci jezka
srdecni zalezitost
ano, souhlas… také mám v knihovně a bylo to moc příjemné čtení….
Nedá mi to abych tady neprodala Sakiho Léčba neklidem, a Kruté šprýmy