Číst si

Kniha, která mě po dlouhé době nadchla jako třeba Anna Bolavá, je Dědina Petry Dvořákové.
Těšila jsem se, až si z ní budu moct zase kus přečíst. Nikdy jsem u ní neusnula. A když jsem jela vlakem a zapomněla jsem si ji doma, tak jsem měla zkaženej den.
Existuje snad lepší doporučení?

Je to kniha o vesnici na Vysočině, psaná nářečím.
Dokonale proniká do hlav místních lidí, prodavačky z konzumu, sedláka, staříků, ženy na mateřské …
Místy z jejich uvažování, malosti, držgrešlovosti a tuposti až mrazí.
Ale kdo žil/žije na vesnici, určitě v postavách někoho známýho pozná.
Snad ne sebe.

4 komentáře

  1. Mám ráda všechny knihy od Petry Dvořákové, nejzajímavější je ovšem její vlastní život. Píše o tom v knihách, natočila 13. komnatu a dokument Burianův den žen (tam je pro mě zajímavý i díl s Olgou Šípkovou). Eva

  2. Lucie, na Vysočině jsem vyrostla:)), knížku jsem si naježila a byla nadšená… taková bábička:-)..velmi autentické, velmi dobré! Zajímal by mě pohled někoho, kdo to prostředí nezná, zda ho to taky osloví.

  3. Luci, přesně!!! Knížku jsem si kupovala "z druhý ruky" s tím, že ji kdyžtak pošlu dál. Prostě mě bavil ten obal. A ten název. A pak i ten děj, takže zůstává v domácí knihovně a já ji jen půjčuju. A i když jsem taky holka z dědiny, teda u nás v podkrkonoší spíš normálně z vesnice, tak někdy mě ta syrovost a chlad (třeba ve vztahu ke zvířatům – … no tak tam chcípla kočka, vždyť je to "jenom" kočka …) úplně mrazila. A nejen tehdy. Ale jinak knížka opravdu hodně povedená. Díky za zmínku.

  4. Dobrý den,
    knihu jsem si také koupila a také zhltla. Byla pro mě zajímavá i tím, že jsme se v 27 letech přistěhovala z Prahy na Vysočinu. Nářečí se u nás takovéto nepoužívá, ale myšlenkové pochody jsou vážně takové. Zejména u starších lidí. Pochopila jsem tak, proč se ke mně tchyně chová tak, jak se chová. Je to dané i drsností kraje, který vypadá na první pohled velmi malebně, ale je v něm cosi drsného, možná drsnějšího než horách. Trochu jsem se možná nakazila tou urputností, ale stále se setkávám s tím, že moje přímost a chování je odlišností, kterou mnozí nechápou. A to, že mi říkají, že se nechovám jako pražák, ani nekomentuji.
    Hanka