V tomhle vedru snad ani nejde psát! Ale já musím. Denně aspoň trošku, minimum jsou tři scény. Stále ještě ale nedělám na svém, brigádničím u kolegů. Dnes jsme měli na chalupě kamaráda instalatéra (protéká nám bojler) a kamarády na střechu (teče – teda když prší, samozřejmě). Všichni jsou hrozně fajn, spolehliví a my jsme rádi, že s námi kamarádí a vždycky nám pomůžou. A když ještě navíc tesař vypadá jak Dan Bárta, tak se člověk na něj může udívat. (Na střeše ale nezpíval. Možná příště.)
Pak přesun domů, v autě peklo, naskákali jsme do bazénu a hned na nákup do makra. Je nás víc než psů. A samá návštěva. Všichni se chtějí zchladit, tak abychom u toho měli co jíst a pít.
Jak říká pan Hrušínský, člověk by si měl umět tyhle pěkný chvilky schovat a v zimě si je pak vytáhnout jako vohřejváček.
Tak to je nádherné, od pana Hrušínského. Díky, že jste se podělila. Jen ještě pořád plnými doušky užívám po té nechutně dlouhé zimě, tak schovávat zatím nemám co:-)