Dnes smutný den.
Museli jsme dát uspat králíčka. Už několik týdnů to nebylo dobrý. Včera přestal hýbat zadníma nohama a celkově byl zesláblej, nejedl, nepil. Nikdo doma nechce říct, že právě teď nastal čas loučení. Tak jsem to vzala na sebe. Mám s našimi zvířaty tichou dohodu, že je nenechám trápit.
I když je to pokaždý hrozně těžký.
Zítra ho pohřbíme na zahradě vedle Amandy a Jenny. Bude v dobrý společnosti.
Tak … ahoj, Čmoude, budeš nám hrozně chybět.
Zase brečím.
Jsem jak malá – je mi smutno, jen to čtu.
Znám … a vím … U nás na zahradě také odpočívají naši miláčci. J.
Doprčic … tohle jsou situace, který fakt nedávám … kurva kurva kurva 🙁
Ať je brzy dobře :-*
Měl krásnej život v dobrý společnosti. Asi o to víc je to smutný.
Třeba někde opravdu je nějaký František z Assisi…