… abych do patnáctého března napsala ten televizní film, co se bude napůl odehrávat na Krétě a napůl tady. Jinak se nestihnou přípravy na natáčení.
Prima. Z hor se vracíme druhýho, to budu mít spouuustu času.
Ironie (kdybyste nepoznali).
Kolegyně Magdaléna, se kterou to píšeme, už mi nahodila scény (viz fotka), tak snad to nějak zvládnu. Docela se těším. Nejčastěji totiž píšu, jak dva sedí v ateliéru (jako „byt“) a něco si říkají.
Tohle bude všechno reál!
Byty, letiště, moře, trh, kostel … všechno vopravdový!
Včera jsme se o tom bavily se Stelou a ta mi říká: „Víš, co je zvláštní? Že když tě něco baví psát, tak to pak nebaví diváky. Ale když se u toho vztekáš, jak je to blbý, tak se jim to líbí!“
Takže teď hodně přemýšlím, jestli ten film mám psát ráda nebo nerada. Co jako bude lepší pro mě a co pro diváka.
Dilema.
Když je teď sníh, chodíme se venčit do polí.
Balzám.
0 komentářů
A to se dá stihnout? Za těch pár dnů? Nebo je to jen nějaký nástřel? A piš to raději ráda, dělat práci nerada je mrhání časem.
Na ději už jsme se shodli a předkousala mi to kolegyně do bodů, jinak by se to stihnout samozřejmě nedalo. I takhle je to šibeniční. Budu informovat. A docela se na to psaní těším. Nesmím si nic zlomit.