Cyklistku jsem přečetla za dva dny a to má skoro 400 stran. Fascinovalo mě, jak je vyprávěna. Nejen čtete, ale i cítíte a ochutnáváte. Kamarádka sice říká, že je to novodobá červená knihovna (miluje ji), ale já to tak úplně nevidím. Je sice trochu bukolická, ale proč ne. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a abych byla přesná, nejvíc mě bavily pasáže současnosti, kdy je hraběnka Blanka už stará a žije sama v rozpadlém zámku.
Baletky jsem přečetla kvůli jednomu projektu, na kterém pracujeme a bylo to skvělý. Hlavně teda vyprávět knihu ve druhé osobě jednotného čísla je velká odvaha. Neuměla bych to asi napsat. Natož aby to bylo takhle strhující.
Předsevzetí, že na dovolenou začnu balit tentokrát dřív než jindy, opět padla s dnešním datem. Pozítří ráno odjíždíme a já nestihla ani otevřít kufr. Dnes dopisuju resty, spím a peru. Tak zítra. Opět last minute.
2 komentáře
Mě se od Jany Poncarové moc líbily Podbrdské ženy, taky doporučuju. A Baletky skvělé, vloni mě zasáhly jako žádná jiná knížka po hodně dlouhé době. Za to tu druhou americkou (možná byla její první? nevím) od Miřenky jsem ani nedočetla.
Cyklistka mě taky nadchla. Krásný příběh.