Jsme v Bangkoku v Čínské čtvrti v obřím hotelu Grand China, je něco po šesté večer (vy máte o šest hodin míň). Čekáme tu na letadlo, poletíme ve dvě v noci s mezipřistáním v Dubaji.
Strávili jsme tu poslední den s Kryštofem a Monikou, ti odletěli před hodinou. Poslední společný oběd – a zase prázdno. Ach jo, to nemám ráda.
Zamávali jsme jim a sedli si do Starbucks, který je v přízemí našeho hotelu. Hodinu jsme koukali na auta a lidi na ulici, nešlo nám ani mluvit.
Zažili jsme toho společně hodně, To je skvělý, nejskvělejší. Rozhodně jsme ale společně vyléčení z exotické dovolené. Tenhle typ oddychu prostě není pro nás. Příště už radši do Českých Budějovic. Víte proč.
Protože v Českých Budějovicích by chtěl žít každý!
Luci, šťastný let..a třeba někdy v Českých Budějovicích:o))))))..Inka
Jojo, loučení s dětmi,je to takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, paní Lucie, nepěkná věc….
Hlavně ať mladí v pořádku doletí a vy (všichni) též….
Magda
Na spoločnej fotke ste úžasní a mladí majú odhodlanie a sú spokojní…vaše spoločné šťastie 🙂
Dobrý let a dolet !
Luci, je mi to tak známé…to loučení. Přeji Vám štastnou a bezpečnou cestu! Fotka, společná, je úžasná!
No jo, to je Asie… žila jsem tam dva roky a nikdy víc! já bych radši taky do těch Budějic 🙂
Je mi smutno za vás Lucie.. neumím si představit,že by se mi děti rozprchly do světa.
Společná fotka je nádherná.
Petra