Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
7 komentářů
Jsem rada ze nejsem sama kdo ma stul tak krasne ozdobeny jako ja ,u na to jsou vetsinou fotaky a ruzne objektivy.Preji Stele aby se brzy uzdravila.
Díky, díky, máte úžasný blog!
Klasika, když musíš, tak musíš. Jiná varianta není. Znám to moc dobře a občas to u mě vypadá jako po výbuchu a přítel pak šílí, ale když musíš, tak musíš 😉 bára.kára blog
U nás radši nešílí nikdo, abych mu neřekla, že ať to teda uklidí, když mu to tak vadí …:)
No právě, můj muž taky šílí. "Sedět uprostřed rozbordelené kuchyně a v klidu si něco psát na počítači" je pro něj nejhorší smrtelný hřích, myslím, že horší než nevěra nebo týrání dětí.
A bohužel jeho způsob reakce na tyto situace (nasrané pobíhání po kuchyni a rychlé "uklízení" všeho, co mu přijde pod ruku) mě vždycky natolik rozhodí, že nejsem schopná psát vůbec.
Pokud nastane situace "když musíš, tak musíš," tak já musím odjet do redakce nebo utéct někam do kavárny nebo počkat, až doma všichni usnou.
Já vím, že jsem asi blbá, ale prostě to jinak neumím.
Tím vším chci říct, Lucie, že tohle téma (psaní versus bordel) je v mém životě dost velké a významné :).
Já mám čím dál horší zkušenost s tím, když začínám psát až odpoledne. Nemám sílu, nervy, vytrvalost. Takže dokud jsem jakž takž v pohodě, sedám k tomu. Všechno ostatní musí počkat. Naštěstí u nás nikdo není ochoten uklidit dobrovolně (byť s kecama), takže to stejně počká na mě. Jakkoli dlouho. Mým vrcholným kouskem je několik dní nevybalený a zkažený nákup v tašce hozené uprostřed kuchyně. To jsem ale fuj.
http://markcnewton.com/2011/10/05/writing-aids-the-isolator/
Tohle by myslím vyřešilo mnohé 🙂 🙂