Objev: Včera jsem zjistila, že máme internet přímo v naší Marilyn. Nevím, jak je to možné, ale je tu. Kdybych to nezkusila, tak to vůbec nezjistím. No … ono by se taky nic nestalo.
Včera jsem přetrpěla část odpoledne na pláži, ale fakt to není moje hobby. Když máte kůži made in severní pól, tak vás slunce kouše i přes látku. Dnes už tam nejdu, Stela s Ivanem tam jsou stejně radši beze mě, protože se prý nedá dívat na to, jak trpím. Takže hodím pár fotek na blog a jdu se procházet kolem moře. To je mnohem lahodnější.
Corniglia – pokud se chcete podívat do téhle vesničky, musíte nejdřív zdolat několik desítek, možná i stovek schodů. Nepočítala jsem to, ale přišly mi nekonečné. Po výstupu se prý dostaví pocit slasti, ale my, kavárenští povaleči, si slast teda představujeme úplně jinak. Nicméně když popadnete dech, zjistíte, že vesnička je to opět jímavá. Je maličká, takže ji máte prolezenou raz dva. Neomylně jsme po čichu našli zdejší vyhlášenou rodinnou hospůdku s výhledem na moře. Číšník vypadal jak Matěj Ruppert z Monkey Business a byl to šoumen. Nerozuměli jsme mu ani slovo, ale tak nás to s ním bavilo, že jsme se rozšoupli a ochutnali od mušlí přes mečouna v citronové omáčce po domácí moučník. Ohňostroj chutí!
Abysme ušetřili, tak večer jsme skromně pojedli na naší terase, ale ono to máte skoro jedno, jestli si proscutto koupíte v sámošce nebo vám ho dají na talíř v baru. Cena je plus mínus ta samá. Stejně jsme to nevydrželi a večer šli ještě do baru na pláž, kde jsme střídavě koukali na moře a na fotbal v televizi. Ale dnes to bude hukot. Hrajou Italové!
0 komentářů
Krása. Jela bych hned, za jídlem, mořem a sluncem = ideální kombinace.