2/5 Manarola - Sarah to tu milovala (a já jí rozumím)

Ještě jsem nezmínila, že pokud s sebou nemáte děti
v problematickém věku (což je podle mě úplně každý věk), můžete mezi městečky
procházet terénem mezi olivovými háji či po chodníčcích kolem útesů, pěšími tunely
apod. Určitě je to zážitek, a až Stela
pohrdne rodinnou dovolenou, ráda bych to absolvovala. Je fakt, že děti mezi
turisty vidíte jen výjimečně, absolvovat s nimi túry je zřejmě nejen nad
naše psychické schopnosti.

Manarola je rozlohou menší než Riomaggiore, auta parkují
vysoko nad městem, v uličkách parkují jen lodě. Všechno je tu hodně
rybářské. Našli jsme si krásnou stylovou
hospůdku, ve které připravovali čerstvé ryby a dokonce i olivový olej a víno
byly místní produkty. Obsluha srdečná – jako téměř všude. I když polijete ubrus, nikdo vám nespílá. Pokaždé, když někde jsme, snažíme se poznat
místní kuchyni. Sice za to utratíme majlant, ale speciálně já pak doma ušetřím
na „rohlíku s něčím třikrát denně“.

Nejlepší investicí určitě bylo 50 centů za flétnistu, který
nám chtěl zahrát, ale my už jsme fakt neměli víc drobných, jen papírových 20
eur. A to se nám za umění zdálo moc. Pán řekl, že nám teda zahraje pět not, ale
nakonec hrál dlouho. Já si u toho četla
příběh Sarah, vy si ho přečtěte na fotce.

Manarola je asi fotogeničtější než Riomaggiore, ale moje
srdce pořád tluče pro Rio.

Zatím.