Vstup na výstavu 100 let slovenského dizajnu je (nechtěně) ukázkou normalizačních let. Pobavily mě bakelitové dveře se starými plakáty a před nimi dva staré popelníky na noze. Pak vyjdete tři patra po nebezpečně vyšlapaných schodech (zčásti staré linoleum, pod ním už nebezpečně se drolící kamenná podlaha) a jste tam! V jiném světě. Toaleta bohužel žádná, zato vstup zdarma.
Výstava připomíná výrobky, které jsme měli všichni doma, protože tenkrát nic jinýho nebylo. Zajímavý je, že dneska je všeho habakuk a stejně máme ty domácnosti podobný. Díky Ikee, Tchibu a dalším velmocem.
Ale plakáty jsme dělali úžasný! Výtvarná díla. Však se taky dnes dražej za velký peníze. Srovnejte je s dnešní produkcí. Tam je jasně vidět rozdíl mezi uměním a komercí.
Ta hnědá plisovaná cukřenka! Kam se poděla? Není to tak dávno, co ji ještě máma používala. Byla doma nejmíň dvacet.. třicet? let… Ivča
Len to horské slnko sme mali.
Poznáš, Luci?:
https://www.rtvs.sk/televizia/archiv/14147/136677
Obě babiččiny cukřenky, to je mazec!
Magda
Návrat v čase.Některé věci byly fakt hodně ošklivé:), ale třeba ty smaltované konvičky nemají chybu.
A ty autíčka…to mi připomnělo návštěvu muzea autíček a hraček v Přísece – super!
I.N.