Tak hlavně jsme šli na Krištofa Kinteru. Sleduju ho už 20 let, kdysi byl hostem Noci s Andělem, pro kterou jsem psala scénář. Od té doby jsem několikrát byla na jeho výstavách. Baví mě. Před 11 lety jsem o jedné jeho výstavě napsala příspěvek Fascinace modrou igelitkou a následně další příspěvek Záchvat smíchu. Když to shrnu, líbil se mi jeden jeho obraz a můj táta mi ho vyrobil a poslal. Viz fotka níže. Skvělý, jak tu mám všechno zaznamenané.
I tentokrát byla výstava skvělá, ideální je dojet výtahem do nejvyššího patra DOXu a pak scházet dolů. My měli s sebou babičku (90), je to sice čiperka, ale výtah je výtah. Všechno se nám líbilo, kolikrát jsme se opravdu hodně zasmáli. Ale když vezmu další 2 výstavy, které tam probíhají (vlastně 3), tak musím říct, že ty mě překvapily daleko víc. Zasáhly. O tom napíšu níž, pod fotky.