Už chci jenom psát

Naprosto šílený týden!

Na zahradě mi rozkvetly pivoňky, nestihla jsem si je ani utrhnout do vázy. Snad zítra, jestli už nebude po nich. Jinak jsme společnými silami přestěhovali Stelu, rozdali pár kusů nábytku a vybavení, něco málo i prodali. Když jsme dorazili na přepis energií, zrovna nefungovala elektřina v půlce Prahy, takže to jediné zůstává do příštího týdne jako rest. Paní bytná nezklamala, i když jsme nechali ukrajinské rodině, která se přistěhuje po Stele, různé vybavení, stejně nás stáhla o tisícovku. Byt prý potřebuje vymalovat.  Ani jsem se nebránila, i když takhle čistý stěny bych brala hned. Ale když má někdo místo mozku kasičku, je to smutný. Jsem ráda, že tuhle kapitolu máme za sebou.

Středa v ateliéru, po půlroce práce jsme konečně podepsaly smlouvu. My psací holky.  Setkání s kolegy, to je vždycky príma. 

S Giou na očkování na veterinu, Ivan zavařil jahodový marmelády. V sobotu přijela kamarádka, měla jsem pro ni ještě vánoční dárky. Jinak samý psaní, ale takový technický, nepříjemný. Neustálý opravy a přepisy, to náladě nepřidá.  Hotovo až dnes večer v půl desátý. 

A je po víkendu.

Na fotce diář a ruce naší kostýmní návrhářky. Všichni toho máme plný brejle.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.