Tak máme nového pana ředitele České televize. Celý den jsem průběžně sledovala volbu, pouze dvě a půl hodiny jsem nadvakrát seděla u zubařky v křesle. Tam jsem nesledovala nic, skoro jsem usnula. Vždycky si říkám, že zubaři a gynekologové by měli mít na stropě obrazy, aby se bylo na co koukat. Nebo nějakou světelnou projekci, zkrátka NĚCO.
Mé zkušenosti s Českou televizí jsou dobré, špatné i kontroverzní. Myslím, že spousta lidí z uměleckých profesí v Petru Dvořákovi vidí naději na to, že jim ČT konečně dá možnost svobodněji pracovat a neplazit se před televizními úředníky. Sama jsem takové plazení absolvovala několikrát. I když se mi podařilo usvědčit šéfa hrané tvorby z konstruování lží proti autorům (včetně mě), tento pán si tam vesele hospodaří dál. V mailu mám dodnes schované jeho dopisy, kterými mě prosí, abych to nikomu neříkala a odpustila mu, že se polepší. Dospělej chlap. Neodpustila jsem. Člověk může udělat chyby, ale nesmí být srab. A chlap dvojnásob.
A to, doufám, Petr Dvořák není.