Střídám to

Dopoledne jsem měla schůzku s režisérkou, která bude točit mé domácí násilí. Do oka jsme si nepadly, ale to jsem ani nečekala. Došlo mi, že když jsme tak jiné, že mi nezbývá nic jiného, než jí jít scénářem naproti. Jinak z toho nevznikne kompaktní příběh. Zůstanu v něm napůl já, napůl ona. Nepotkáme se. Měla pár přínosných myšlenek, takže se na to zkusím podívat jejíma očima. Uvidíme.

Cestou zpátky vlakem jsem měla hrozně intenzivní pocit, že jsem šťastná.

Vůbec se mi nechtělo vystoupit.