Sto stran


Jojo, musím si konečně uklidit stůl a zkultivovat pracovnu.
Víc než čas je k tomu potřeba CHUŤ.
A ta zatím chybí.
Když píšu, dokážu se stáhnout do ulity, nevidět a neslyšet.
Podle svého harmonogramu jsem měla mít v neděli napsaných sto stran. Měla jsem je!
Ne všechny scény jsou dotažené, některé jen naznačené. Často nejdřív píšu dialogy, protože v hlavě slyším postavy mluvit. Buď i vidím, co při tom dělají, nebo vymyslím nějakou atraktivnější činnost, u které by si ten dialog mohly říct.
Film je vizuál, děj posunují obrazy, ne dialogy. Obrazem se dá zachránit špatnej dialog, někdy i děj. Stejnej text vyzní úplně jinak ve smogové Ostravě (promiň, Ostravo, nic proti tobě) a na břehu moře v Řecku.
Když je děj jen samej dialog, je to průšvih, pokud režisér není mistr. Jako například mistr Bergman.
Jak přežít lockdown?
Přestěhovat se do cizího příběhu. Třeba někam k moři 🙂

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.