Dnes jsem se vyspala do sytosti.
Je krásný spát, když se mi chce, a neřídit se dnem a časem. Ráno jsem jela na magnetickou rezonanci, pak jsem si lehla a spala několik hodin. Vzbudila jsem se ve čtyři. Teď teprve začnu pracovat, vyspalá, odpočinutá, veselá … klidně to můžu natáhnout zase až do dvou. TOHLE je pro mě na mým věku nejkrásnější. Daleko víc věcí si řídím sama a podle sebe.
V tunelu se mi líbilo, dali mi sluchátka s radiožurnálem. Prvních pár vteřin jsem si teda myslela, že to nedám, že mám klaustrofobii, ale nakonec mě to uspávalo. A světe, div se, domyslela jsem dramatický oblouk k filmu, na který jsme se Stelou nemohly několik měsíců přijít. Uvidíme, jestli bude fungovat i po opuštění radiologie.
Konečně jsem viděla film Petra Zelenky Modelář. Líbil se mi, je oproti jeho hulicím filmům spíš politický. Asi jak stárne, začínají ho zajímat (i) jiný témata. Tady jde o zodpovědnost člověka vůči pravdě. Jak s ní nakládat, jak s ní umět žít.
Dnska velkej vítr. Krásně mi uschlo venku prádlo.
Občas spím i tady na lehátku. Na břiše. Klenutost spací plochy mi krásně narovnává záda. To je můj svět. Moje prázdniny.
