Šest dnů psací samoty/ Bojím se

Prší. Takže jsme dnes s Jenny neudělaly žádný okruh. Jenom vystrčila čumák ze dveří a vrátila se zpátky. Byla jsem ráda. Tím pádem jsem toho víc napsala a ještě budu pokračovat. V tyto dny se koná další kolo castingu na Ententýky, na kterém opět nejsem. Ale herci i režisér jsou radši. Autor vždycky rozptyluje, otravuje a nesouhlasí. Jak říkal pan Svěrák: „Jakmile režisér začne točit můj scénář, má  hned o jednoho nepřítele víc.“ Myslí tím samozřejmě sebe, autora. Velmi často, když vidím zpracovaný svůj scénář, tak blednu a říkám si: Proboha, takhle jsem to ale nemyslela!
Takže se opět bojím. Nedá se dopředu odhadnout, jestli to vidíme a cítíme s režisérem stejně. Může to vypadat, že ano a po natočení zjistím, že absolutně ne. A naopak.
Mám strašně dobrý vaječný koňak. Pauza!
KOUZLO