Viróza odeznívá, ale stále to není good feeling. Přes den spím i 4 hodiny. Koukám na MS v šipkách, po kouskách píšu. Ráno ginger shot, to jsem vůbec neznala, dokud nám to nepřinesla Stela. Na stole zachráněné hyacinty z regálu smrti v Albertu, rozkvetly do nádherné barvy lučních zvonků. Že prý děkují.
Dnes přijela uklidit dočasná paní, to je úleva, i když luxovat musím stejně každý den, neboť Gia opadává jak vánoční stromek. Ten teda zatím neopadává. Velkým pomocníkem je vestavěný vysavač nebo jak se tomu říká. Pokud stavíte, doporučuju. My jsme ze začátku měli několik let jen průchody v sádrokartonu, protože jsme na něj neměli peníze, ale už při stavbě jsme s ním počítali. Nedám na něj dopustit. Za 15 let jsme měli jen jednu opravu a to ještě z naší blbosti. Žádný tahání vysavače za sebou a vyměňování sáčků.
Dnes končím takto prakticky. Pokoušela jsem se v mysli o nějaké bilancování, předsevzetí, vision board, jak se ke konci roku hodí, ale zatím nic. Nevím, jestli to je chorobou, leností nebo nechutí žít podle seznamu. Ale někomu to třeba dělá dobře. Já si chci radši létat nebem bez hranic, tam, kam se zrovna zachce očím, aby mě netrápilo zhola nic, nikomu nikdy neotročím … (Aristofanes: Ptáci).
Mějte se krásně!
