Tobísův dopis Ježíškovi
„Tobi, nakresli Ježíškovi auto, který by sis od něj přál.“
„Vždyť jsem mu ho napsal.“
Včera jsem přeskupila doma nábytek, z pokoje jsem vrátila červenou sedačku do pracovny, na místo ní přišly dvě venkovní křesla. Prasklo nám totiž sklo ve výloze (2,5 x 2,5 metru) a oba sklenáři se shodli na tom, že je to nerovnoměrným tepelným zatížením tak velkýho kusu skla. Způsobila to sedačka, kterou jsme k němu nastěhovali. Takže musela pryč.
Na čem se už ale sklenáři neshodli, je cena novýho skla. Jeden to vidí na 54 tisíc bez dph, druhej za 20 včetně. Jak je to možný, se mě neptejte.
Obývák bude čekat (asi hodně dlouho) na vysněnou koženou sedačku.
Ale nic neberu jako provizorium, vždyť v tom žijeme a žádnej provizorní život taky nemáme.
Různě jsem přeskládala ozdoby, abych z nich měla ještě větší radost. Problém s jejich uskladněním/ vystavením odkládám do doby, než Stela SKUTEČNĚ opustí rodičovský přístav a kontokorent. Vidím to poměrně jasně – bude to den po maturitě. Pokud se k ní dohrabe.
Takže nejdřív maturita, pak ozdoby.
To zní hodně rozumně.
Její současný pokoj je největší a dalo by se tam leccos vymyslet.
Ne, že bych ji teda vyhazovala. Ale na občasný návštěvy rodičů si může vzít něco menšího.
Dnes kino.
Prý česká komedie roku!