Jak začít psát
E-book (manuál), v němž najdete postup, jak a kudy vstoupit do příběhu, který se chystáte napsat. Je to problém, se kterým se potýká hodně začínajících autorů. Rozepsala jsem odpovědi na nejčastější otázky, které vás trápí.
Zároveň vám poskytnu teoretické minimum základů tvorby příběhu, bez nichž se při psaní opravdu neobejdete.
Jak v sobě najít touhu a vášeň
„Jak začít psát“ vychází z mojí vlastní profesní zkušenosti. Během dvaceti let jsem napsala stovky dílů seriálů, několik televizních i celovečerních filmů. Ne všechny se realizovaly. Scénář je mrtvá věc, pokud producent nesežene peníze na jeho natočení. Proto se mi zdá autorsky mnohem přívětivější napsat knihu. Zatím mám dvě. Škoda, že mě to nenapadlo dřív.
Aby člověk mohl psát, musí nejprve v sobě objevit TOUHU.
TOUHU PSÁT
Samozřejmě to jde i bez ní, ale potom mi uniká smysl PROČ psát. Pokud nejste spisovatelský rutinér, který bere příběh jako prostředek k obživě, musíte v sobě mít určité pnutí. Takové, které ve vás jednoho dne probudí myšlenku napsat knihu. Snažíte se ji zahnat do kouta, vymazat, přesvědčit ji, že přece vy NIKDY V ŽIVOTĚ nic napsat nemůžete, protože to neumíte. Chvíli se vám to daří, ale s čím dál kratším intervalem je tady myšlenka napsat knihu zase. Nejdřív jen zlehka klepe, později do vás vtrhne takovou silou, že se před ní nemáte kam schovat. A nejvíc vás začne obtěžovat ve zcela nevhodných situacích.
Hlavním posláním mého manuálu je podpořit vás v chuti tvořit. Nasměrovat vás, abyste v sobě objevili TOUHU a následně VÁŠEŇ PSÁT. Bez nich je tvorba jen řemeslná činnost.
Psaní bývá dobrou autoterapií, ale taky se může zvrhnout v sebezničující závislost. Pokud se vám to stane, nezapomeňte o tom napsat!
Kudy vstoupit do příběhu, který se chystáte napsat
Literární proces nezačíná tím, že si sednete ke stolu, vytáhnete papír a začnete hned psát. Když spisovatel řekne, že píše, nemusí to nutně znamenat, že už datluje na počítači a tvoří text. Může o něm zatím jenom přemýšlet, dělat si poznámky nebo prozkoumávat prostředí, ve kterém se jeho příběh má odehrávat.
Celý proces tvorby začíná NÁPADEM. To je nejspontánnější a nejšťastnější okamžik. Můžeme si s ním pohrávat, hýčkat si ho, ale sám o sobě ještě nic neznamená. Aby vznikl NÁMĚT, budete na něm muset ještě hodně zapracovat. K základnímu nápadu se postupně přidávají další střípky, je to podobné jako se skládáním mozaiky. Máte kus vlevo nahoře a jen malý kousek vpravo dole. Co z toho vyskládáte, zatím netušíte.
TO JE ÚPLNĚ V POŘÁDKU
V tuhle chvíli je důležité všechno si zapisovat. Zdánlivě to může být úplná hloupost – věta, kterou zaslechnete ve vlaku nebo pocit, který ve vás vyvolá nenadálé shledání. Třeba za pár týdnů zjistíte, že tahle poznámka je pro váš příběh fatální. Nikdo si do hlavy nevidíme a nevíme, jak bude naše podvědomí pracovat s příběhem, který chceme napsat. Jisté je jedno:
JEN TO, CO SI ZAPÍŠETE, EXISTUJE
Základy stavby příběhu, bez nichž se neobejdete
ABYSTE HNED V ZAČÁTKU NEDĚLALI ZBYTEČNÉ CHYBY, JE POTŘEBA DO SEBE NALÁDOVAT TROCHU TEORIE.
Nápad → námět → rozepsaný námět
Rozepsaný námět už by měl mít kostru, díky níž bude správně fungovat. Říkáme jí stavba příběhu. Bez ní se neobejdeme. Ne všichni ji popisujeme jednotně, ale ve výsledku se dopracujeme k témuž. To znamená, že opravdu funguje.
Některé příručky o psaní obsahují definice a matematické výpočty, kolik procent stran textu by jednotlivé úseky měly obsahovat. Mně tohle počítání a měření nikdy nevycházelo. Děsilo mě a kazilo mi radost ze psaní. Asi proto, že mi nikdy nešla matika.
Pro mě je ideální mít před očima schéma dramatického oblouku, který vychází z Aristotela a pořád platí. Vypadá jako kopec, na který nejdřív vylezete a pak sestupujete dolů. Má 5 zastávek a ty vám všechny vysvětlím.
Stáhněte si e-book
