Lidská důstojnost

Včera v poledne jsem zaklapla notebook, protože jsem cítila, že mám obrovský kulturní absťák. Všechny výlety, hospody, kultůry a jiné radovánky se v posledních týdnech odehrávaly beze mě. Já jsem buď psala nebo spala. 

Takže jsme vyrazili na Kampu, kde se konal streetový art festival a do Sovových mlýnů na výstavu Lidská důstojnost Evy Kmentové a Olbrama Zoubka. To jsem přesně potřebovala. Kdo by čekal signifikantní nahnuté sochy se zlatými vlasy pana Zoubka, ten se nedočká. Koncepce této výstavy je úplně jiná, řekla bych manželství – rodina – tvorba. Nesmělo se tu fotit, pouze textový materiál. Strašně bych si přála mít rodinný deník, ze kterého citovaly úryvky – myšlenky Evy, to mě vždycky hodně zajímá. Ale tenhle materiál nikdy nevyšel. Škoda.

 
 
 

 

V druhém patře je ještě výstava Dům a socha Barbory Blahutové. Tam se fotit může.

„Budu tvořit, dokud to půjde,“ říká výtvarnice klidně, ale pevně. „Prstům odchází cit, a tak si pomáhám třeba pinzetou nebo poprosím o pomoc Františka. Zrovna teď je období, kdy usychá jeden druh trávy a má strukturu dlouhých tenounkých čar, jako když se kreslí tužkou. Chystám se, že z této trávy budu skládat obraz figur.“

 
 

2 názory na “Lidská důstojnost”

  1. Byla jsem na komentované prohlídce Kmentové a Zoubka. Zveřejnění deníku si rodina nepřeje, ani kurátoři ho neměli k dispozici a vycházeli jen z části poskytnutých dětmi. Výstava je skvělá.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.