Hodně píšu. Hodně hlídám. Po pěti týdnech jsem se zbavila příšernýho kašle. Nemohla jsem chodit ani na poštu, všichni si mysleli, že mám covid. A já přitom byla negativní. Sněží. Když se ke všeobecný depresi přidá ještě počasí, politika, očkování a Faltýnkův deníček, normální člověk už se nemá skoro o čem bavit. Aneb Česko 30 let po revoluci.
Naštěstí všechno, co teď píšu, je celkem zábavný. Utíkám do cizích příběhů. Umím si napsat lepší, než je ten můj 🙂 Jak praktické.
Dnes mi napsala jedna čtenářka, že široko daleko jediná zábavná kniha je ta moje. Děkuji, Janko.
Nastartovaly jsme s kolegyní Ma jeden zajímavej projekt s ještě zajímavější spoluprací. Že je dobrej, poznaly jsme hlavně z toho, že už nám ho zase chtěli čórnout. Bohužel nápady (který navíc musíte poslat mailem) nezalehnete vlastním tělem. A to už posíláme jenom náznaky. Jestli jste nečetli detektivku Michaely Klevisové Zlodějka příběhů, a zajímá vás, jak to chodí, tak vřele doporučuju. Měly jsme s Michaelou tu (ne)čest spolupracovat se stejnými lidmi.
Mám strašnou touhu odjet do cizích krajů a objímat pohledem moře!
