Milá Gio,
přijela jsi v sobotu 14.5.22 ve 21 hod. Zrovna začalo MS v hokeji a než jsme pro tebe jeli, dívali jsme se na hokej. Naši vyhráli nad někým 5:1.
Bosenská dodávka, kterou na střídačku řídily dvě ženy, vjela na tenisové kurty Na Cibulce a začala vás, 10 pejsků, vykládat. Ty jsi šla jako poslední, protože nemáš ráda kolektiv dalších psů. Kvůli tomu jsi taky poslední skoro 2 roky strávila v nějakém skladu. Tam tě sice moc dobře krmili, ale na procházky jsi skoro nešla. Takže nám z přepravní klece vyskočila šedá kredenc s hlavou vlka. Ty.
Než ses dostala na záchytnou stanici, zachránila tě přímo z ulice nějaká dobrá žena. Byla jsi zubožená z nepřetržitých porodů, protože v Bosně žijí psi často na ulici ve smečkách a vůbec je nezajímá nějaké Me Too. Od té doby jsi radši sama a psí kamarády prostě nemáš. Lidi ale zbožňuješ, protože s těmi asi špatnou zkušenost nemáš. Aspoň něco.
Při příjezdu jsi nebyla vylekaná tolik jako ostatní pejsci, nechala sis nasadit popruh a šli jsme k autu. Báli jsme se, že se ti nebude líbit přejezd k nám domů, ale celou cestu jsi koukala z okna a nadšeně pozorovala světla noční Prahy.
Do domu jsme tě nemohli dostat, protože ses bála, že zase budeš někde zavřená. Namáčkla ses na francouzské okno, které vede na terasu, a tam jsi spala. Neudělala jsi ani krok dovnitř. Ráno jsi byla šťastná, když jsme tě vypustili na zahradu. Pak jsi šla na svoji první českou procházku a pivo k rybníku Marvánek. Domů jsi sotva došla. Musíš zhubnout, takže tě čeká každý den několik km. Pak už jsi jen spala na zahradě. Přišel se na tebe podívat Kryštof s Monikou a Tobim, všem ses líbila. Snad si u nás zvykneš.