Jeden den jsme výletovali do Cordoby. Město malebné, úzké uličky, katedrála – mešita, most a tak. Ráda se na to podívám, ale galerie je galerie. Miluju tyhle moderní prostory z betonu a plechu, vzdušné výšky, zajímavé umění. To je můj ráj, sem bych si potřebovala nastěhovat stůl, židli a postel.
Miluju pobývat v instalaci, ve které se stávám její součástí, promítá se na zem, na zeď, přes záclony, šikmo … a já jsem uvnitř toho. Měli tam jen dětské židle a ty jsem nechtěla rozsednout, ale jinak bych tam vydržela půl dne. I tak jsem tam asi byla dlouho, protože mě chodila kontrolovat paní, co tam hlídala. Tady vždycky cítím, jak slova jsou málo barevná a ohebná, že bych potřebovala být součástí tvorby, která je vjemová.
