Vy, co mě čtete víc než pár pátků, víte, že cestování karavanem fakt není můj lovely job. Jednou jedinkrát jsme ho měli půjčený a mé zážitky jsou stále jako živé. Ještě teď cítím pach italského přeplněného háje, kde parkovalo snad tisíc karavanů a následný pobyt u rakouského jezera, kde jsme bydleli v blízkosti toalet, takže …
Ze soboty nemám žádné zápisky. Co jsem jenom dělala? Asi četla do bezvědomí. V neděli ráno budík na sedmou, vstáváme, balíme venku, a trvá nám to jen hodinu a půl, což jsme sami překvapeni. Máváme našemu sousedovi, který nám srovnal ručníky, vrací se zrovna s rolí toaletního papíru v ruce z WC. Tohle taky nedokážu …
Jsme nepřizpůsobiví aneb ať už to zakončím Pokračovat ve čtení »
pátek Ztratila se i druhá utěrka. A Stele celá taška se spodním prádlem. Hrabeme v policích jak hraboši a nemůžeme najít. Neschnou nám ručníky. Nemáme totiž prádelní šňůru, kterou bysme natáhli kolem dokola příbytku jako všichni ostatní. Nejvíc mi to tady připomíná pionýrský tábor. Rozhodli jsme se, že tu vůbec nebudeme vařit. Jo, jsme mastňáci, …
Takhle to vypadá, když je fakt hodně uklizeno a vysmetáčkováno (venku i uvnitř, jinak nepublikovatelné) čtvrtek Určitě nejlepším nápadem bylo vzít s sebou pressovač. Když už lítáme na záchod, nelítáme aspoň na kafe, závisláci. Vrčení mašiny mě nesmírně uklidňuje. Navíc jsem vzala dva porcelánové šálky, protože ten plast fakt nemáme rádi. Divně chutná a …
Pořád něco hledáme. Kupujeme třetí zubní pastu, první dvě nemůžeme najít. V noci jsem z postele seskočila na tašku s kosmetikou a rozšlápla si pudr a stíny. Nevadí, stejně se tady ani nedívám do zrcadla. V karavanu pořád narážíme buď do sebe nebo do vestavěného nábytku, nemůžeme se nějak srovnat. Nikdo nevrací věci na stejné …
úterý Ráno se budíme do rakouské zimy. Leje. Lesbickým matkám řve dítě. Lituju je, protože lezou po kolenou a v dešti balí stan. Rozhodneme se ujet do Itálie. Podle navigace nás čeká 471 km do Benátek. Teploměr cestou ukazuje 14 -18°C. V půli cesty začne blikat olej, máme okamžitě jet do servisu. Voláme pronajímateli a …
pondělí Vyjíždíme. Více méně nazdařbůh, protože jsme neměli čas si ujasnit, kam vlastně chceme jet. Láká nás hlavně si to zkusit. Prvních 50 km si připadám jak v náklaďáku a děsím se všeho, co kde klepe a bouchá. Než si zvyknu. Je to normální a takhle to bude pořád. Řízek k obědu mě uklidní a …
To byste nevěřili, co všechno se vejde do obytnýho auta. Vynášeli jsme naše věci několik hodin, pak ještě auto uklidili a vrátili. Uf. Máme to za sebou. Dobrodružný týden, ale tak jako jinak dobrodružný. Zejména pro mě. Psala jsem si poznámky, budu je na blog dávkovat. Pokud ale máte rádi kemping, tak nečtěte. Příšerně vás …