Dnes jsme last minute byli na výstavě Krištofa Kintery v Městské knihovně v Praze. Zítra už končí. Nutně jsem ji potřebovala vidět. Tvorbu tohoto chlapce v klobouku sleduju z povzdálí už několik let a baví mě. Moc. Krištof je taky jedním z tvůrců slavné Entropy, určitě si pamatujete na tu slávu v Bruselu … Výstava …
V centru Prahy dnes byla vernisáž šperků naší kamarádky Ivy Ouhrabkové. Od soch na chvíli přesedlala ke sklu a drahým kamenům. Krása. Potkali jsme se tam s lidmi z Liberce, které jsme neviděli roky. Ten čas hrozně běží … Fotky jsou jen rychlovka, nechtěla jsem tam trapit s foťákem. Vlevo paní kurátorka, vpravo paní autorka …
Chodit k Ivě Ouhrabkové domů a do ateliéru (pod jednou střechou) je pro mě vždycky nirvána. Bohužel nikdy nemáme dost času, abysme probraly všechno, co nutně probrat potřebujeme. Ze všech setkání poslední dobou vybíhám dřív než si to dopovíme. Dnes jsme s kamarádkou Bárou (Šťastný blog) opravdu sprintovaly z baru přes celý Václavák, protože mi …
Zítra jedu se Stelou na chalupu. Moje pátky od jara do podzimu vypadají jako na fotce číslo 2. Od podzimu do jara se pouze přesunu dovnitř ke kamnům. V Šemanovicích máme totiž úžasnou hospodu, vybudovanou z bývalého kravína, jmenuje se Nostalgická myš a je zde i muzeum Semaforu. V naší vesnici taky trvale žije Ondřej Suchý (bratr Jiřího), …
V říjnovém čísle časopisu DOMOV je rozhovor s mojí kamarádkou sochařkou a bytovou designérkou Ivou Ouhrabkovou. Je báječná. Dovede vám poradit, jak to doma přestavět tak, aby to bylo hezčí a vy jste se cítili líp nebo navrhuje úplně nové interiéry. Pokud si nevíte rady se svým (ne)útulným domovem, srdečně doporučuju. Většina lidí se bojí, …
Celý víkend psací. V sobotu jsem si šla aspoň vyvětrat hlavu a náhodou jsme se nachomýtli na vernisáži obrazů a objektů Tomáše Alferyho v Truhlárně. To je hospoda s galerií přímo v obci Kokořín. Bylo tam narváno. Bohužel jsem s sebou neměla foťák, takže výstavu jsem si jela nafotit až dnes. Nicméně zážitek to byl …
Úvodem dobrá zpráva: v Krumlově už je tolik malých útulných penzionů, že museli všichni zlevnit, protože je z čeho si vybírat. Bydleli jsme v historickém centru v domečku s příznačným názvem Baroko, který byl široký na roztažení paží. Z pokoje do koupelny jsme procházeli zdí, resp. metr vysokou dírou, takže jsme se museli řádně sehnout. Přes …
Páteční příjezd do Krumlova a hned nirvána. Pár panáků v ART CAFÉ u řeky. Bar vlastní pan výtvarník Páral, jehož vizitkou jsou prsty. Setkáte se tu s nimi všude. Jako lavičky, nohy od stolu, vany … je to jeho značka. A pak ještě zuby. Chrup jako umývadlo, svěrák … to je jeho. Odchytil si nás tu …
Jazzky Krumlov – Růže s přísadou antibiotik (viz báseň) Pokračovat ve čtení »
Deia je úžasné městečko v horách (jsme pořád na Mallorce), turisticky atraktivní, ale výletníci většinou zůstávají poblíž silnice a zapadnou do některé z mnoha stylových hospůdek s překrásným výhledem. Do kláštera na kopci se nikomu moc šplhat nechce. A to je škoda. Klášter totiž obklopuje terasovitý hřbitov, který je velmi originální a designový, jak se …
I hroby mohou mít design/ Jaký byste si přáli vy? Pokračovat ve čtení »
První školní den jsme zahájili dost neslavně – Stelu v noci bolel zub, takže jsme ráno místo do školy jeli k zubaři. Vytrhli jí ho. Aspoň ve vzpomínkách narychlo zpět na Mallorcu do Sólleru. Miró a Picasso tu mají malé muzeum. Dědeček Miróa v Sólleru žil a vnuk ho často navštěvoval. Picasso asi žádné vazby k tomuto …