Spoustu věcí jsme nestihli. Teda takhle – nevadí nám to. Protože necestujeme jako Japonci, neběžíme, necvakáme, abysme si to prohlídli až doma. Něco jsme o Helu věděli dopředu, něco jsme zjistili až na místě. Důležitý pro nás je ZPŘÍTOMNĚNÍ, zklidnění. Uvědomování si toho, že jsem tady a teď, a tohle je můj život. Nebejt naštvanej na počasí a čekat na příští týden, že bude možná hezky. Protože příští týden máme z našeho života zase tejden ukrojenej. A to je škoda. Nicméně: počasí. Rozhodně jsme ho měli lepší, než jsme si mysleli, že ho budeme mít. Takže stěžovat si není na co. (Už těch chytrostí nechám, mohla bych klidně vést seberozvojovej psychokurz.)
Co je tu krásný: Nekonečný pláže, na který jdete lesem. Některý místa kolem nich teda vypadají spíš jako kolotočářskej sraz, ale to je v pohodě. Pokud nechcete cetky, magnetky, klobásy, zmrzliny a plyšáky, půjdete příště jinudy na jinou pláž. Ta může být s barem nebo bez.
Do jednotlivých městeček můžete jet na kole, vodní tramvají nebo vlakem. Je to paráda a všechno je lepší než auto. To tady nepotřebujete. Takže se sem můžete klidně vydat „spacím“ vlakem, kdy ráno jste ve Gdaňsku a přejedete sem lodí. Jen bacha na to, že provoz kromě sezony je omezený, ale Hel funguje i v zimě. I když si myslím, že by se v moři už nekoupal ani I. Severní vítr je krutý a voda ledová.
Všude spousta úžasnejch hospůdek s dobrými a ještě lepšími cenami, personál maximálně vstřícnej. Dáváme dýžka, takže podruhý se usmívá ještě víc.
Kromě městečka Hel, kde jsme bydleli, jsme jezdili do Jastarnie a Juraty. Na pláž a do městečka. Jurata je taková noblesnější, dražší ubytování a obchody, Jastarnia je skvělá pro kajtaře a aktivnější pobyty, Hel je všehochuť a lidovka. V Helu si můžete kdekoli chytnout elektro vozítko, které vás odveze třeba až k pláži nebo z ní. I se psem. Za pár frfňů.
A hlavně: svoboda. A na tu nestačí čtrnáct dní. Chci ji furt.
