Náročnej týden tenhle. Od operace Cherry po oslavu Kryštofových 30. Teda tu domácí, rodinnou. S chlebíčky, řízky, mrkvovým dortem a zpěvem oldies but goldies do dvou do rána. Stejně mi přijde divný, že mýmu dítěti je už tolik, když mně připadá, že je mi taky 30. Co to je za rozpor? Asi se v …
Trénuju na roli babičky. A to tak, že jsem včera koupila klučičí obleček. Jinak jsem snad nachystaná dobře, protože jestli dítě bude po mejch dětech, tak to se dopředu Monice stokrát omlouvám. Připravuju ji na to, že důležitý je přežít první rok, pak si to celkem sedne. Já aspoň jiný ambice neměla. Jen přežít. A …
Všechno v životě je jenom na chvíli … největší pravda, kterou znám. Carpe diem. Odjíždějí a nevědí, co bude. Vízum už mají jen na měsíc, ale chtěli by v AU zůstat. Přála bych si, aby jim to dopadlo. I když bych je radši měla doma. Když ne doma, tak kdekoli v Čechách. I kdekoli v …
… ten film miluju. U nás od včera příprava na Kryštofovu párty. Z rodiny jen my, jinak samí kamarádi. Vždycky to bývá veliký. Na rozdíl od těch dětskejch oslav mám tyhle ráda. A protože nehraju hlavní roli, vždycky se můžu zašít někam s knížkou.
Juchů!
Před 25 lety jsem ležela na hekárně v porodnici, kde se skladovaly ženy z různých příčin – např. i po interrupcích. Já tam čekala na porod, ale nehekala jsem. Byl pátek, doktoři byli na obědě a mě najednou někam vezli výtahem. Tam se jedna sestřička ptá druhý: „Jdeš se taky podívat na tu sekci?“ Já …
Zase máme doma na měsíc Amandu. Střídavá péče. Je nám dobře.
Ještě jsou ve vzduchu. Už od včerejška od 15.50 hod (s mezipřistáním v Emirátech). Loučení jsme zvládli hezky – asi i díky panákům a hojnému počtu zúčastněných. Hezky se mějte!