Přejít k obsahu
Moje láska.
Byli jsme tu už potřetí, stejné místo, jen jiné ubytování. Dvakrát týdně trhy, na které dojdeme pěšky, čerstvé ovoce, zelenina a kytky. Byt třicet kroků od moře. Svoboda. Osmikilometrový chodník podél moře, po kterém bych chtěla chodit každý den. Kavárny. Bary na pláži. Milí lidé. Hodně seniorů, zejména Angličanů. Spousta psů a pejsků.
Mým snem je odjet sem na zimní měsíce. Normálně tu pracovat jako pracuju doma. Psát, ale na dálku. Mohla bych už teď, ale I. je zaměstnanec a má jen dovolenou. Letos jsme tu strávili jen 12 dní a odjížděli jsme s depkou domů. Tady na nás okamžitě naskočily zpět respirační choroby. Chci vymyslet nějaký plán, abych na tenhle sen nemusela čekat až do důchodu (který stejně nebudu mít).
Píšu pořád s láskou Jednu rodinu a do konce dubna musím dopsat i 1. verzi štědrovečerní pohádky. Je v ní princezna, Kokořín, legrace a něco specifického, co nesmím prozradit. Píše se to hezky, jsou to samé exteriéry, jen jedno prostředí asi vznikne v ateliéru.
Kdybyste si chtěli poslechnout rozhovor se mnou na rádiu Expres, tak můžete zde:
Zítra mám v plánu vytřídit plnou skříň bůhvíčeho, která tu zůstala přeplněná po Stele. Pokaždý, když k nám přijede, tak jí říkám, aby si ji přebrala, ale nikdy nějak není čas. Tak po x letech na to vlítnu já. Protože víte proč … budu mít další místo pro vánoční ozdoby:)
2 komentáře
Lucie, z jaké knížky je prosím přefocený ten úryvek? Mluví mi z duše. Moc děkuji za info.
Veroniko, je to Annie Ernaux: Paměť dívky.
Ten úvod mě taky nadchnul, ale pak jsem se nějak zasekla, zhruba od poloviny už jsem tam nenacházela nic nového, jen opakování. Ale to je čistě můj dojem.