53

Dnes.

Nic jsme neplánovali, možná nějaký oběd. Nakonec jsme na něj jeli všichni, naše děti i s partnery, asi úplně poprvé takhle společně. Kryštof mi vsadil sportku (nevyhrála jsem), Ivan mi smontoval rám na postel, který nám stál několik měsíců v chodbě a všichni jsme o něj zakopávali. Oběd výtečný, sotva jsme se odvalili, takže jsme už nedošli do galerie na výstavu Kurta Gebauera.

Nemám ráda oslavy, jejich přípravy, sezení v obýváku a stejnost. Radši jdeme někam na jídlo, za kulturou nebo na výlet. 

K žádnému moudru jsem se pořád ještě nedopracovala, ale poměrně se mi daří prožívat štěstí „tady a teď“. Když zrovna tady a teď je. A rozmýšlím si, s kým a čím trávit čas. Už dávno před sebou nevidím nekonečno. To je hodně limitující.

 

 

 

 

 

 

3 názory na “53”

  1. Lucie jste skvělá a inspirativní! Přeji vše nejlepší. A Gia jakoby Cherry z oka vypadla, minimálně tím jak leží na té posteli, věřím, že vám pomohla zahojit ránu po její ztrátě. Mějte se hezky.

    V.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.