Moje Velikonoce byly přesně takové, jaké mám ráda. Teda takhle: nejradši odjedu někam pryč a pozoruju cizí kraje, lidi, kulturu. Ale když to nejde, tak jsem doma. Píšu si, čtu si, spím, občas zapnu pračku, jdu ven.
Netrpím sice z toho úmorně dlouhého období depresí, ale ani se mi nechce nic předstírat. Svátky jara. Hurá. Kór když dnes začalo krutě sněžit. Nenabarvila jsem ani jedno vejce. Zato jsem si poslechla několik podcastů.
V Heroine vyšel můj článek o tajném životě seniorů + rozhovor s dámou, která mě k napsání knihy inspirovala. Ale hlavně je to časopis, který odebírám od začátku, aniž jsem vůbec tušila, že někdy budu mít tu čest do něj cokoli napsat. Je tam spousta výborných článků a rozhovorů. Zejména s malými nakladatelkami, což je teď moje téma. Horší je to, že časopis se dá málokde sehnat. Nevím, jestli jsem sem psala historku od nás z Říčan, když jsem kdysi Heroine sháněla a trafikant mi řekl, že žádnej časopis o drogách nevedou 🙂 Takže jsem si ho předplatila a vždycky na něj čekám s vyplazeným jazykem (jakože Pavlovův reflex).
Mimochodem Heroine má taky skvělé podcasty: https://www.heroine.cz/podcasty
Aspoň vyzkoušejte, třeba vám zrovna budou sedět.
