Miluju tohle datum. Asi to píšu každý rok.
Pro mého muže je prosinec měsícem vánočních večírků, já se snažím dát trochu dohromady domácnost. Ta disproporce mi nevadí. Dopoledne jsem doma napočítala 23 krabic, které jsou odloženy snad ve všech místnostech. Kromě vánočních ozdob, nevybalených knih a oblečení, jsou v nich zbytky čehosi, na vině jsou i naše děti, které mají náš dům jako odkladiště věcí, které se jim nevejdou do bytu. Takže jsem dnes třídila. Našla jsem třeba 3 roky prošlou luxusní kosmetiku, kterou jsem před 5 lety hledala, měl to být dárek. Kde byla? Ve skříni za krabicemi s ozdobami.
O víkendu babička slavila 90. Dala si se svojí švagrovou (92) pečený vepřový koleno, becherovku a na to kafe a šlehačkovej dort. Holky holt uměj žít. Jejich manželé (sportovci a zdravá výživa) už jsou dávno v nebi.
K dnešnímu dni se nám podařilo splatit hypotéku. Po 25 letech. Byly časy, kdy jsme doma seděli na kufrech a nevěděli, jestli nebudeme muset dům prodat. Jsem šťastná, že jsme to ustáli. Byl to jeden z mých nekonečných strachů, abysme nezanechali dětem dluhy. Když jednou ještě prodají mé ozdoby, budou mít i na nějakou opravu. Každopádně čtvrt století je velkej kus života a spousta zážitků. Plánujeme to pořádně oslavit. Pamatuju si, že moji rodiče to taky oslavili. Byly chlebíčky a šampus.
Nestíhám dávat tipy na knihy, pořídila jsem si třeba Patti Smith. Na jejích knížkách mě baví, že vystupuje jako obyčejná žena, nevědět, kdo je Patti Smith, tak to v jejích textech nenajdete. A hlavně: líbí se mi její způsob přemýšlení.
