Eva si po rozvodu umane, že už dál nechce žít tak, jak to od ní jiní čekají. Dusí ji staré rodinné lži, a tak nedbá na námitky dcery a odjíždí daleko od všeho. Vždyť kdo by místo zimy neuvítal španělské slunce a útulný bar na pláži? Určitě je to lepší než pražský byt s terasou, ze které se dá snadno skočit…
Román pro empatické čtenáře o tom, nakolik naše kroky mohou ovlivnit zdánlivé maličkosti.
Tereza Kostková o knize:
„Lidské, svižné, výstižné čtení, které chytne a už nepustí. Zkušena autorka – zkušená žena, jde na komoru, bez servítek, pravdivě. A pak ten název! Podstatný ještě před otevřením knihy.“
Tereza Kostková
herečka a čtenářka
Zuzana Kronerová
herečka a čtenářka
„Předchozí kniha Lucie Konečné Houpačky mi přinesla kromě radosti ze čtení i krásnou roli ve stejnojmenném filmu Bohdana Slámy. Intenzivně prožívané společné chvíle dvou přítelkyň čtenáře naplňují optimismem a velkou chutí žít naplno. Jsem si jistá, že i Luciina nová knížka mě okouzlí. Už se na ni těším.“
Příběh zachycuje 3 generace žen.
Vhodné jako dárek pro partnerku, matku nebo babičku.
Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU a už od dob studia se živí psaním. A láska k tomuto řemeslu ji drží stále.
Jako scenáristka se podílela na zrodu Ordinace v růžové zahradě a mnohých dalších televizních projektech (Jedna rodina, Přístav, Ententýky, film Střídavka…).
Její spisovatelská tvorba se ale od té scenáristické liší. Romantika je v Luciiných knihách vystřídaná vážnými tématy, která jdou do hloubky lidských vztahů a toho, co nás v jednotlivých fázích života ovlivňuje.
V současnosti se podle její knihy Houpačky točí stejnojmenný film. Hlavních rolí se zhostily paní Dagmar Havlová a Zuzana Kronerová.
Lucie Konečná
scenáristka a spisovatelka
Před pár lety jsem se zamilovala do španělského městečka La Cala de Mijas. Každý rok si tam pronajímám na pár týdnů byt.
A zbytek roku po něm toužím.
Mým snem je trávit v Mijas zimní měsíce a psát s výhledem na moře.
Tento příběh jsem vymyslela, abych tam mohla být
aspoň v myšlenkách.
Bar u moře opravdu existuje. I lidé, o kterých píšu. Jen jsem jim dala úplně jiné osudy, než jaké skutečně žijí. Baví mě do baru chodit a pozorovat je. Nemají potuchy, že účinkují v mojí knize…